Homeopatie pro děti
Proč dětem obecně upřednostňujeme homeopatickou léčbu? HP je neinvazivní, neužívá chemické látky, působí jemně bez nežádoucích vedlejších účinků.
Dle našich zkušeností jsou děti které mají přístup k homeopatické léčbě obecně zdravější, méně nemocné, nemají potlačenou imunitu. Mají méně chronicit které bývají lehčí. Jejich psychický, emocionální a fyzický rozvoj není zdaleka tolik ohrožován nemocemi či riziky konvenční léčby. V celé řadě diagnóz mění homeopatická léčba prognózu, která není v možnostech běžné konvenční léčby.
Homeopatická léčba nemá nic společného s léčbou chemikáliemi. Jde spíše o princip fyzikální který nikdy nemůže být plně objektivizován. Tuto poznámku činíme pro dokreslení představy její možné efektivity a pro dosti rozšířený omyl, kdy si někteří představují homeopatický lék jako lék chemický.
Podání homeopatického léku znamená dávku jisté informace a energie pro vitální sílu pacienta. Lék sám o sobě přímo neléčí, ale sama vitální síla po ovlivnění lékem obnovuje své regulační a tím i léčebné působení. Homeopatický lékař tedy nemusí být „chytrý“ v léčbě jako jeho konvenční kolega, ale „chytře“ přehrává svůj léčebný úkol na vitální sílu samého pacienta, která má léčebné a regulační působení v popisu své práce a účelu své existence. Tím se vyhne mnohým chybám a rizikům konvenční neindividualizované léčby. Probuzená vitální síla léčí s maximální efektivitou, elegancí a minimem nežádoucích účinků, síla jejího působení je nesrovnatelná s působením dnes běžných chemických léků.
Omezení účinku homeopatické léčby přirozeně existuje ve stavu omezené reaktivity vitální síly pacienta. Homeopatie je reaktivní léčba. Jde kupř. o stav vykrvácení a ztráty tekutin. Těžká suprese při léčbě kortikosteroidy, imunosupresívy kdy jsou tlumeny skoro veškeré reakce organismu. Těžký šok. Ztráta jedinečných funkčních buněk (diabet, mozkové funkce apod.) Omezení účinku homeopatické léčby ale neznamená automatickou kontraindikaci jejího použití k prospěchu nemocného!
Děti obecně disponují velmi vysokou vitální silou. Jsou proto schopny velmi živé odezvy (reakce) a proto i velmi vhodnými pacienty pro homeopatii jako léčbu reaktivní. Děti léčené homeopaticky od malička navíc nepřicházejí k lékaři jako mnozí dospělí s nevratnými defekty tkání, které homeopatie jako reaktivní metoda vyléčit nemůže (kupř. stav po vytržení krčních mandlí, poškození srdečního svalu a mnohé další. Zde pomůže v dohledné budoucnosti genetická medicína-třeba diabetes). Poruchám funkcí a následnému poškození až i ztrátám důležitých tkání a orgánů může homeopatie velmi často předejít. Léčba je příslovečně účinná, elegantní a pro pacienta jednoduchá a nejrychleji mírnící utrpení.
Homeopatie má mnohé „dobré indikace“. Kupříkladu různé hmyzí vpichy a borrelioza. Různé formy alergií, zvláště u dětí, kdy je pozorujeme v jejich vývoji. Těžké ekzémy dle našich zkušeností bez homeopatie vůbec nelze vyléčit ani utlumit (za tlumení ekzému ovšem nepovažujeme zoufalé škodlivé zásahy jako aplikace steroidů či dokonce cytostatik, které ekzém neléčí a současně devastují kůži). Některé těžké akutní astmatické stavy, které nemohou léčit alergologové (ne na vše lze desenzibilizovat či tlumit chemickými léky), jsou zvládnuty intervencí homeopatickými léky. Mezi další dobré indikace počítáme úrazy hlavy a jejich následky (poúrazové potíže, bolesti). Slavnou oblastí homeopatie jsou velké infekční epidemie. Dodnes mají kupř. v Doubravníku na Svratce sochu anglického homeopata Quinna jako dík za léčbu epidemie cholery před asi 150 lety. Výsledky špičkových homeopatů za španělské chřipky jsou v úmrtnosti rozdílné o propastné desítky procent od výsledků tehdejší konvenční medicíny.
Homeopatie je skvělou léčbou prekanceroz a prevencí i paliací nádorů, je doložena i řada vyléčení. Také se může uplatnit u speciálních indikací mnohých dalších velmi těžkých chronických chorob a to i u dětí. Jedinou nutnou podmínkou je zachování jisté reaktivity pacienta (homeopatie je reaktivní léčebná metoda). Pacient se zničenou či velmi potlačenou reaktivitou (kupříkladu kortikosteroidy, cytostatiky, těžkým akutním úrazem, akutními stavy vyžadujícími infusi či transfuzi krve, genetickými vadami, velmi pokročilým stářím, zničením důležitých tkání) nemusí reagovat ani na správně indikovaný homeopatický lék. Zde daleko více indikujeme klasickou konvenční medicínu, která u takovýchto případů může být jedinou možnou záchranou.
Lékař s možnostmi i homeopatické léčby může daleko spíše léčit "lege artis", dle pravidel (medicínského) umění. Lékař omezený možnostmi pouze konvenční, dodnes spíše jen chemické medicíny, nemůže úspěšně léčit mnohé stavy velmi dobře či skoro suverénně léčitelné homeopatií, jako mnohé virové infekce (syndrom mononukleózy na který se dávají bezvýsledně antibiotika), vzdorné bakteriální infekce (borrelioza), atopický ekzém, poúrazové stavy, prekancerózy a mnohé další. Pak je léčbou "lege artris" skutečně daleko více homeopatie. Proto také v konvenční medicíně hraje daleko větší roli strach lékaře i pacienta "co by se stalo kdyby přišla ta a ta komplikace" a mnohdy je léčen daleko více tento strach než skutečný stav a potřeby pacienta. Chodí se s kanónem na vrabce a medicínská praxe se tím posouvá do polohy pověr, místo střízlivého stanovení objektivní aktuální diagnózy.
Homeopatické studium dosud u nás není ani rutinní součástí vzdělávání lékařů, jako v některých jiných zemích (Rusko, Anglie, Rakousko aj.). Možná proto naši pacienti dostávají od lékařů ohledně homeopatie jen málokdy validní informace či doporučení. Jistou obtíží je přijetí homeopatie i pro naše lidi věku starší generace, vychovaných za režimu kdy se o homeopatii ani nesmělo mluvit. Pro ty je tento medicínský přístup něčím co jakoby "spadlo s nebe", o čem v životě neslyšeli a nevědí co si o tom myslet. Takže tomu raději nedůvěřují, často bohužel i ke své škodě na zdraví. Před poslední světovou válkou ale bylo homeopatické léčení známé i v našich zemích.