Očkování-důležité poznámky

      Otázka plošných vakcinací? Jde o plošné použití nějaké vakcíny pro celou populaci, celé ročníky. Negativním důsledkem je (paradoxně) snížení plošné imunity, nevhodné zamezení kontaktu s přirozenými nemocemi, vstoupení nových původců infekcí na scénu, snížení společenského zdraví ve smyslu eugenickém. Proto by otázka plošného očkování neměla být otázkou pouze vakcinologickou a odbornou, ale otázkou celospolečenskou. 

      Útlý dětský věk je charakterizován seznamováním se jedince s mikroby, zvláště v prvých dvou letech života. Před velmi nebezpečnými až neléčitelnými infekcemi (tetanus, záškrt, vzteklina) jsme chráněni očkováním. Benefit očkování je však stále provázen ojedinělým vakcinačním rizikem vážných komplikací. V naší klinické praxi pomáhají homeopatika k prevenci i ev. léčbě těchto obávaných reakcí. Jejich další prevencí, doporučenou imunology, je posunutí začátku očkování až do věku vyzrálejší imunity. U nás začínáme očkovat až po půl roce věku dítěte (za předpokladu že očkované infekce dítě neohrožují dříve, což je u nás v dnešní době obecným pravidlem). Z tohoto pohledu jsou výhodné dnešní hexavakcíny. Nevhodné naopak jsou komerční tlaky výrobců vakcín (rotaviry). Zrušení vakcinace proti TBC v porodnicích skýtá těmto tlakům další prostor. Ideálem by bylo posunutí začátku očkování až kolem 1. roku života.                                          Velkým a stále živým problémem je efektivita vlastního očkování. Návodem praxe je celostátně doporučený očkovací kalendář. Prošel prakticky beze změn celými desetiletími. Vidíme v něm několik nelogických termínů a vyvíjíme tlak na jejich úpravu, u TBC již změna nastala. Aspekty očkování podléhají změnám v čase. Hodně záleží i na aktuální epidemiologické situaci. Toto vše bylo dříve v našem očkovacím kalendáři vědomě přehlíženo v zájmu maximální proočkovanosti populace. Koho nenaočkovali ještě v kolébce, ten by mohl utéct! Nikoho celkem nezajímaly stíny této filosofie, jako nebezpečí a nízká účinnost vakcinací v nezralé imunitě nejčasnějšího dětského věku, dočasnost (zejména) vakcinační imunologické paměti a s ní spojená hrozba závislosti celé populace na opakovaném očkování (časně podané vakcíny dětem znemožňují prodělání přirozené nemoci a tím i navození lepší imunitní odpovědi a ochrany jedince, potažmo i celé populace. Rozvineme-li skutečně vakcinační závislost celé populace nad rozumnou míru, dočkají se třeba dětští lékaři opět nemocí jako je záškrt ap. i ve velmi útlém věku, protože maminky nebudou mít proti nim protilátky a nebudou je moci předat svým novorozencům. Takovým způsobem se kruh uzavře a všichni se budeme muset vakcinovat co nejvíce z nejrůznějších důvodů ochrany, třeba i ve vysokém věku. Tomuto jevu se začíná říkat vakcinační závislost populace. Je třeba ale zmínit že možnosti vakcinace byly úspěšně využity i k eradikaci velmi nebezpečných masových infekcí v celých regionech (dětská obrna, pravé neštovice).                                                                             Velmi rádi bychom viděli změnu našeho očkovacího systému ve smyslu liberalizace, jako je tomu ve vyspělejších sousedních státech (kupř. Německo, Rakousko, kde ani bůh epidemiologie zvaný "Proočkovanost" nijak nepostrádá svých obětních darů). Lidé dovedou být rozumní, pokud se s nimi nejedná z povýšené paternalistické pozice. Pak odpadají přirozené odmítavé, někdy až fundamentalistické reakce a sami se rozhodnou zda se nechají naočkovat tou či onou vakcínou. Samozřejmě po poskytnutí vyčerpávající informace o dané problematice. V takovémto trvalém procesu se můžeme nechat vést nezaujatým pozorováním v čase, který nám nejjasněji ukáže hodnotu té které vakcinace v poměru k jejím nežádoucím účinkům i k vlastní přirozené nemoci. Kupř. nyní po mnoha desítkách let vakcinace vůči TBC jsme dospěli k poznání její neúčinnosti, jejích rizik a jistě bude pro tu enormní dobu používání citována i jako příklad veliké medicínské pověry.           Není důležité jen hledisko osobní, ale i celospolečenské. Zdá se že některé vakcinace výrazně snižují i úroveň zdraví celospolečenského, pokud by byly aplikovány plošně. Kupř. se to zdá u planých neštovic, příušnic, černého kašle aj. Jde o řešení složitých otázek celospolečenského dosahu, proto by diskuse o velkých plošných vakcinacích neměly být doménou pouze úzké odborné veřejnosti, vakcinologů, epidemiologů, ale kupř. i eugeniků, znalců z celého světa na různé možné dopady tak velikých akcí. Infekce poznamenávaly lidstvo vždy jako války, ba dokonce i více (španělská chřipka).

 

 

 Nedoporučovaná či problematická očkování:

Očkování je velikým pokrokem medicíny již déle než několik století. Je aktem na nyní zdravém jedinci k prevenci více či méně pravděpodobného ohrožení danou infekcí v budoucnu. Z hlediska jedince je nemorální, aby byl očkováním nyní poškozen, protože se neví zda bude někdy danou infekcí skutečně ohrožen. Úhel pohledu společnosti zde nemusí být zcela totožný, ale i z hlediska celospolečenského není logické aby riziko očkování bylo vyšší než riziko dané infekce! I o očkování platí podobně jako o ohni, "dobrý sluha ale zlý pán". K doslovnému naplnění této pravdy jsme byli velmi blízko když si firma Baxter zahrávala se zdravím statisíců či milionů lidí (Bohumile jaro 2009) a jen zásluhou "6. smyslu" jednoho zodpovědného laboranta se tak nestalo. Nejde ale jen o rizika stran farmaceutických firem.                                                                                                        I koncepce očkování je evergreenem trvalých diskusí. Rozhodně ne každé očkování je přínosem pro zdraví lidského rodu, jsou i příklady přímého opaku.                                         Tímto budiž očkování příušnic v časném věku. K čemu je to vůbec dobré, když ve věkové skupině asi 17-25 let vidíme u těchto dříve očkovaných i menší epidemie této nemoci s riziky komplikací. Zde s rizikem sterility mladých mužů. Imunita po očkování není totéž co imunita po přirozené nemoci, tento fakt má i dlouhodobý, dosud nedoceněný celospolečenský význam. Je jistě na místě uvážit zrušení této vakcinace v batolecícm věku a tím umožnit dětem prodělat přirozenou nemoc, která zanechává spolehlivou doživotní imunitu. Děti "postižené" současnou vakcínou by se měly nechat očkovat po cca 20 letech až do smrti. Stejná úvaha je na místě i u spalniček. Ty jsou již generacím lékařů nejvíce známy jako velmi důležitý faktor posílení imunity jednotlivce v dětském věku, které trvá celý život. Spalničky jako nemoc jsou schopny dokonce vyléčit těžké chronické stavy, typicky nefrotický syndrom, léčí někdy i lupénku, epilepsii. Lidé po prodělaných spalničkách jsou nejspíše méně náchylní k těžkých chronicitám jako roztroušená skleroza, rakoviny (prs, uzliny), Hodgkinova nemoc. Sám jsem byl svědkem vyléčení chronického nefrotického syndromu (školní věk) planými neštovicemi. Dnes hrozí dětem nabídka očkování i na plané neštovice již v útlém věku, pak by takováto zachraňující posila imunity již nebyla možná! Spalničky jsou spojeny i se subakutní sklerozující panencefalitidou, vždy smrtící nervovou nemocí (pomalé mozkové infekce). Hirte ve své knize uvádí výskyt této komplikace na 1/100 000 případů spalniček, nejvíc při onemocnění v kojeneckém věku. Po zavedení očkování spalniček ale její riziko stouplo 10x, patrně matky již nemohou předávat svým nejmenším protilátky proti spalničkám, protože přirozená nemoc v optimálním věku jim byla plošným očkováním odepřena.                A to se nám rojí další nové nabízené vakcinace s nimiž přijdou stejné problémy, jako třeba plané neštovice. Některé vakcíny, jako rotavirové, by jistě velmi rády zaujaly možný prostor útlého věku po zrušení TBC vakcinace na českých porodnicích, jejich pozdější aplikace ztrácí indikaci. Nutno navíc poznamenat že rotavirové vakcíny jsou kontraindikovány u syndromu těžké kombinované imunodeficience (SCID), kde se uvádí k rozpoznání věk nejdříve 3 měsíce.                                                                                                             Výše je uvedeno několik infekcí, kde vakcinace stále nutno pečlivě sledovat, vyhodnocovat data z jejich používání a řídit se jimi za použití "selského" rozumu. Zde velmi doporučuji vyhýbat se reklamním a komerčním tlakům. Odborné diskuse o základních cílech očkování, jako třeba vymýcení té či oné nemoci, by měly být podrobeny i celospolečenskému eugenickému hledisku. Pozor na rizika nesprávných zásahů do mikrobiálního ekosystému.                                                                                                   Některé infekce jako tetanus, vzteklina, bychom bez vakcinace vůbec nemohli zvládat! Jiné ale podporují rozvoj individuální imunity a spíše než jim bránit, jak často činíme dnes očkováním, bychom je měli vítat.                              

Chřipka -  starobylá vakcína není neúčinná v době své přípravy (jde bohužel minimálně o půl roku od zadání kmene viru do výroby k aplikovatelné podobě vakcíny ), ale má velmi krátkodobou použitelnost po této době, neboť virus průběžně rychle a neustále mutuje během své pasáže populací, souběžně pomalu ztrácí svou virulentnost. Pokud u chřipky slyšíme že její virus zmutoval (Mexická chřipka již kolem vánoc 09), nemá již její původní vakcína praktickou cenu. Zlepšená monitorace výskytu viru po celém světě nemůže dobu rozumné použitelnosti vakcíny nijak prodloužit. Mnozí odborníci, jinak pro jiné propagující tuto vakcinaci, se osobně očkovat nenechali, jiní se naopak nechali naočkovat i vícekrát než předepisuje vakcinační schéma. Vzhledem k známé neúčinnosti této vakcíny mají firmy snahu její image vylepšit imunomodulačními přídavky, některé z nich ale byly silně kritizovány jako rizikové lidskému zdraví (skvalen aj.). Je pak zřejmá snaha prezentovat vybuzenou nespecifickou vyšší aktivitu imunity jako účinnost virové složky vakcíny a tak prodlužovat zdání efektivity této obsolentní vakcinace. Riziko vážných vakcinačních komplikací.     

 
Rotaviry - vakcíny drahé, krátkodobě působící. Indikace nebezpečných těžkých průjmů časného věku má u nás t.č. minimální frekvenci, do nemocnice na infuzní léčbu posíláme sotva 1 dítě za 1 rok. Aktuální "prospěšnost" rotavirových vakcín spočívala spíše ve snaze vytlačit obsolentní a nebezpečné TBC očkování z porodnic a tak odblokovat prvé 3 měsíce života kojence pro podobné komerční vakcíny.    

 

TBC:

Aktuální stav v ČR (prosinec 2011): není k dispozici vakcína ani tuberkulinový test (Mantoux). Je maximální snaha odložit BCG vakcinaci minimálně do věku 6 měsíců života, aby se minimalizovalo riziko nákladného odškodňování vakcínou postižených. V této době je ale možný benefit vakcíny velice sporný.

Od 1/11/2010 zrušila novela očkovací vyhlášky očkování TBC (BCG vakcinace) v porodnicích, probíhalo desítky let! Mnohé okolní státy si již dříve uvědomily neefektivnost této vakcinace a nechtějí ji podržet ani pro "rizikové" skupiny obyvatel (Rakousko), jak se děje nyní u nás. Dokonce již v roce 1999 prohlásila SZO korelaci indikace BCG vakcinace tuberkulinovým testem (Mantoux) za nevalidní. U nás se tomu věří až do současnosti.                                                                                            Do plného zhojení chráničky BCG vakcinace jsou další očkování kontraindikována, někdy je to považováno za kontraindikaci i k perforaci boltců pro náušnice.  

Současný stav rozšíření TBC: Po několikaletém zrušení TBC vakcinace na porodnicích (prakticky celá Evropa mimo ČR a Slovensko) se ve dvou zemích, Anglii a Švédsku, pozoroval zvýšený výskyt nových nákaz TBC. Důvod není jasný, jiné státy toto zhoršení nereferují.

Neplatí již přeočkování TBC ve věku 11-12 let!! (po předchozím negativním tuberkulinovém testu). Sami odborníci na TBC udávají event. možný význam kalmetizace v nejútlejším věku, ale prakticky žádný ve 12 letech. Silně je varováno před mylným informováním populace ze strany některých kalmetizačních center před "nebezpečím šíření TBC neočkovanými jedinci". (odborné info u nás na nástěnce).

TBC - Proti TBC jsme  nikdy neměli a dodnes nemáme žádnou účinnou vakcínu. Pouhý kontakt s TBC stále indikuje dlouhodobou léčbu antituberkulotiky. Naprosto žádný vliv na tento postup nemá fakt, zda jedinec byl či nebyl očkován. Ochranný význam tohoto očkování je nanejvýš pochybný i po více než 50-letém užívání. To se ale bohužel nedá říci o riziku této vakcinace, zvláště pak v novorozeneckém věku.                                                                                   

Odkaz:   

www.ockovanideti.cz jsou stránky České pediatrické společnosti a vakcinačního centra FN Motol.                                                                                                                           Dop. literatura: Martin Hirte "Očkování-pro a proti", tel. 547 356 440 www.outdooring.cz